Společnost Contract Management si  zakládá na dobrých vztazích, přátelské atmosféře a fungujícímu kolektivu. V dnešním rozhovoru představíme kolegyni Kláru Poláčkovou, která odešla na mateřskou dovolenou, ale přesto je stále aktivním členem týmu a pomáhá s rozšiřováním firemního portfolia. 

Pro začátek, řekla by si nám něco o sobě?

Vystudovala jsem Fakultu stavební ČVUT v Praze obor Management a ekonomika ve stavebnictví a při i po studiích jsem pracovala v několika stavebních firmách. Co se týká mých zájmů, tak si ráda dělám srandu z toho, že jsem takový chameleón, kterého baví snad všechno, u čeho se nachomýtne. Je těžké něco vypíchnout, ale aktuálně je to zejména fotografování a koketování s IT například pomocí kurzů s Czechitas.

Co tě baví na práci pro Contract Management?

Baví mě celková dynamika firmy, která se neustále snaží dále posouvat nejen jako celek, ale klade velký důraz na to, aby i každému jednotlivci ve firmě bylo umožněno se rozvíjet, vzdělávat a získávat stále nové zkušenosti.

Zároveň si vážím i kamarádské atmosféry panující ve firmě.

Na jakých stavbách se aktuálně podílíš?

V současné době nejsme trvale přiřazena a ani nevedu žádný konkrétní projekt, ale vypomáhám kolegům tam, kde je mě aktuálně nejvíce potřeba. Bylo to na mé přání, jelikož jsem v současné době hlavně na rodičovské dovolené, takže jsem nechtěla nést na rozjezd příliš velkou zodpovědnost a jsem moc vděčná, že mi v tomto ohledu bylo vyhověno, a přesto se mohu alespoň takto částečně začlenit do pracovního procesu.

Na který projekt jsi za svou kariéru nejvíce pyšná?

Před odchodem na mateřskou dovolenou jsem měla na starost řízení změn během výstavby na Správě Praha a musím říct, že pro mě osobně to byla taková nejvíce srdeční záležitost. Řídila jsem zde a koordinovala naši práci a tým s týmy na jednotlivých stavbách, a to mě bavilo.

Kdybych měla ale jmenovat jeden konkrétní projekt, tak by to byly posudky finanční nároků na Modernizace trati Rokycany – Plzeň.

Jak se ti daří skloubit práci s mateřstvím a péčí o dítě?

Na mateřské/rodičovské dovolené jsem už 4,5 roku a musím říct, že jsem se snažila do pracovního procesu zapojit v průběhu let, kdykoliv to jen šlo, ale až s druhou dcerou jsem začala mít ten pocit, že už je to „dlouhé“ a mně i celé rodině by pomohlo, kdybych přišla na jiné myšlenky a pravidelně zapojovala hlavu jinak, než jak ji zapojuji při každodenní starosti o děti. Jsem ráda, že jsem se s firmou vždycky na všem dohodla a snaží se mi ve všem vyjít vstříc.

Usnadňuje ti Contract management nějakým způsobem práci právě na mateřské?

Ano, a hodně. Od flexibilní pracovní doby, kterou se na pravidelné bázi snažíme vždycky upravit podle toho, jaké já mám zrovna časové možnosti, po umožnění práce na dálku z domova, ale i definování právě té zodpovědnosti, abych se cítila užitečná, ale nebyla z toho všeho ve stresu, že na mě „stojí“ práce, kterou musím vykonat. Tímto děkuji všem svým kolegům za všechnu trpělivost, kterou se mnou a mojí rodinou mají.

HEV neboli hodnocení ekonomické výhodnosti, je v našem prostředí relativně novým způsobem zadávání veřejných zakázek. Oproti tradičnějším způsobům hodnocení, kdy se hodnotí hlavně cena, nebo doba výstavby, přináší hodnocení i subjektivních schopností daného dodavatele. Mizí tradiční soutěžení o nejnižší cenu, a naopak motivuje dodavatele k proaktivitě, snažíc se v co největší míře využít jeho odbornosti.

Kromě zadávacího řízení se věnuje i následnému zhodnocení dodavatelových slibů, které v rámci soutěže uvedl, tzv. dominantních informací. Cílem tohoto systému není nejnižší cena, ale zajistit zejména naplnění účelu a dosažení kvality veřejné zakázky.

Kde HEV vznikl?

Tento způsob zadávání veřejných zakázek má své kořeny v USA. Je spjat se jménem dr. Dean Kashiwagi, který s tímto způsobem zadávání zakázek přišel již v 90. letech minulého století. V prostředí kontinentálního práva je tento způsob zadávání nejvíc využívaný v Nizozemsku, kde se tímto systémem zadávala i rekonstrukce dálniční sítě v 16 úsecích za 736 milionů euro (v přepočtu 20 miliard korun).

V České republice ho pak přepracovali odborníci z 4E consulting, s.r.o., kteří vytvořili i metodiku pro hodnocení nabídek, podle ekonomické výhodnosti pro stavební práce a služby dostupnou na tomto odkazu.

Na základě jakých kritérií můžeme hodnotit?

Na prvním místě je nejdůležitější stanovit si již zmíněný účel dané veřejné zakázky neboli čeho má být zakázkou dosaženo. U stavebních prací to například může být co nejrychlejší realizace dálnice s co nejmenším dopadem na životní prostředí.

Celý systém HEVu je založen na dominantních informacích. Používáme je všichni, jen netušíme jejich pravý název. Jedná se o jednoduché číselné vyjádření určité vlastnosti. Příkladem může být procentuální hodnocení filmu na webu, individuální statistika sportovce, nebo technické parametry automobilu, který si chceme pořídit. Pokud je účel nákupu mít co nejúspornější vůz, jeho spotřeba se stane dominantní informací. Já, jako laik bez technických znalostí nerozumím, jak účelu dosáhnout, ale velmi jednoduše tento údaj mohu ověřit. V české odnoži HEVu budeme zjišťovat dominantní informace u následujících 5. kritérií.

Odborná úroveň dodavatele

V této části kvalifikace, dodavatel zadavatele přesvědčuje o své odbornosti. Uvádí dosavadní úspěšné projekty ve vztahu k předmětu veřejné zakázky a související úspěchy. Bude se jednat o údaj, kolik úspěšných projektů absolvoval, nebo v kolika odborných článcích byl zmiňován.

Rizika zadavatele

U tohoto kritéria se jedná zejména o využití odbornosti zadavatele. Ten ji používá k odhalení potencionálních rizik na straně zadavatele a dodavatel zde navrhuje opatření k minimalizaci negativního vlivu rizik do běhu veřejné zakázky. Například se může jednat o odhalení nevhodného technického zpracování návrhu, které nastane na 90 % a dopad tohoto rizika bude 1 000 000 Kč. Jako opatření dodavatel navrhne změnu takového řešení, která bude oceněna na 100 000 Kč.

Pokročilé řešení

V této části se opět cílí zejména na odbornost dodavatele. Ten může navrhnout vylepšení předloženého projektu a doplnit jej o další funkci či zlepšení části realizace. Pole působnosti je pro dodavatele velmi široké. Může například spočívat v doplnění odpočinkové zóny do kanceláře. Nebo je také možností nabídka veřejného hlasování občanů o stanovení finální podoby nové budovy městské knihovny.

Vlastnosti a schopnosti projektového manažera 

Asi největším rozdílem HEVu, oproti současnému způsobu zadávání, je osobní pohovor s projektovým manažerem dodavatele, který má za úkol následně zakázku realizovat. Takový pohovor má pomoci vybrat opravdu vhodného kandidáta. Cílem není zkoušet kandidáta z detailů připraveného projektu, ale zjistit jeho reakce a základní nastavení procesů dané společnosti, v případě výhry veřejné zakázky. Aby se dodavatel mohl připravit, je v rámci zadávací dokumentace stanoven okruh otázek. Příklady takových otázek mohou být následující dotazy. Jak bude řízen tým pracovníků? Jaké zkušenosti jste získal z realizace podobného projektu? Na co se v rámci veřejné zakázky bude nutné zaměřit?

Nabídková cena

V rámci HEVu, dodavatel stanovuje cenu, do předem uvedeného rozmezí nejvyšší a nejnižší přípustné hranice. Zadavatel může stanovit i pevnou cenu. Tímto způsobem může zajistit, že veřejná zakázka nepřekročí finanční možnosti a zároveň zabrání i případným obtížím v důsledku nedostatečného finančního plnění vůči dodavateli.

 

Vlastní zadávací řízení

Již bylo popsáno, jakým způsobem bude zadavatel vypisovat soutěž a jak se má dodavatel prezentovat. Nyní se ale dostáváme k otázce dalšího průběhu hodnocení nabídek. Tato část zadávacího řízení probíhá ve dvou fázích. V první důvěřuje všem slibům dodavatele, a ve druhé se provádí s nejlepším uchazečem jejich ověření.

Stále platí, že už v zadávací dokumentaci musí být stanoveno, jakým způsobem se budou nabídky hodnotit.  Výhodou HEVu ve fázi hodnocení nabídek je to, že probíhá dvouobálkovou metodou.

Do jisté chvíle, je zcela anonymní a vylučuje případné korupční jednání. V jedné obálce dodavatel uvádí nabídkovou cenu, a v druhé zbývající kritéria. Za výše uvedená kritéria dostávají uchazeči veřejné bodové ohodnocení na stupnici s málo úrovněmi. Například ohodnocení body 1, 6, 8, 10. Takové ohodnocení je více transparentní a body získá uchazeč podle toho, jak jím vyplněný formulář kvalifikačního kritéria splňuje účel zakázky. Následně se provede ohodnocení všech předložených podkladů od všech uchazečů.

Ve druhé fázi s vybraným uchazečem dochází k ověření pravdivosti jeho tvrzení a dále představuje postup realizace veřejné zakázky. Prakticky se nastavují případné plány řízení rizik.

Zní to pěkně, ale dá se to využít v praxi?

Jednoduchá odpověď je, že ano. Od roku 2018 proběhlo na našem území již několik úspěšných veřejných zakázek. Ať už se jedná o stavební práce, anebo služby, které byly zadávány jak v režimu nadlimitním, podlimitním i mimo zadávací řízení. Zadavatelé tak mají otevřené dveře změnit současný stav při zadávacím řízení, kdy převažuje výběr dodavatele na základě nejnižší nabídkové ceny. Pokud překonají vyšší náročnost při přípravě zadávací dokumentace, velmi rychle zjistí, že výhody této metody převažují nad jejími negativy.

Proč se někdo rozhodne postavit dům, silnici, železnici, letiště, zkrátka stavbu? Možná pro výnos z budoucího pronájmu či prodeje vybudované nemovitosti, případně pro veřejné blaho, aby nově vybudovaná dálnice ulevila přetíženým silnicím a obcím v okolí. Důvody mohou být různorodé. Ale ať už jsou jakékoliv, hlavním požadavkem zákazníka, objednatele či investora bude vždy postavit stavbu co nejefektivněji – za co nejméně peněz, v co nejkratším čase a v co nejvyšší kvalitě. A to v mezích daného rozpočtu. Jak toho dosáhnout? 

Nejdůležitějším parametrem je spolupráce všech zainteresovaných stran a jejich vůle vybudovat dílo, jak nejlépe dovedou. To jsou zároveň i základní parametry nutné k využití mechanismu zvaného „zlepšení“ (value engineering), který může za určitých podmínek výrazně usnadnit dosažení požadovaných výsledků. 

Nikdo není vševědoucí – víc hlav víc ví 

Ve veřejném sektoru, ale i v tom soukromém je stále nejběžnější praxí najmout si odborně způsobilou osobu, která navrhne záměr podle představ objednatele a vyprojektuje ho, lidově řečeno převede na papír (a v 21. století dokonce i do digitální podoby). Takovou osobu nazýváme projektant.  

Ačkoliv je projekt odborně zpracován, neznamená to, že navržené řešení je jediné správné a zdaleka nejefektivnější, které trh v dané době nabízí. Rozhodně se ale nemusí jednat o pochybení nebo nevědomost projektanta, někdy může být na vině příliš dlouhá doba mezi vyprojektováním stavby a samotnou realizací.  

Jak je známo z oblasti IT, kde se podle tvrzení Moorova zákona výkon technologií zpravidla zdvojnásobí každých 18 měsíců, i ve stavebnictví jdou technologie a postupy mílovými kroky vpřed a ideální řešení v době návrhu stavby již nemusí být to nejlepší řešení v době realizace. Obzvláště v případě miliardových projektů, jejichž příprava může trvat i přes 10 let. A někdy i více… 

Zhotovitel neboli zachránce všech úspěšných projektů 

A přesně v tuto chvíli na scénu nastupuje zhotovitel, který nápadu objednatele a projektantovu papírovo-digitálnímu dílu vdechne život. Zhotovitel totiž většinou disponuje znalostmi, a hlavně zkušenostmi z praxe, které mohou projekt pozvednout na vyšší úroveň neboli zlepšit.  

Samozřejmostí pro zlepšení stavby je však ochota obou smluvních stran ke spolupráci. Současně by zhotovitel měl mít dostatek motivace přicházet s návrhy na zlepšení, které by příznivě ovlivnily průběh, kvalitu nebo i výslednou cenu realizované stavby. Takovou motivací pro zhotovitele je ve většině případů vidina finanční odměny za přínos, který svojí vlastní iniciativou objednateli poskytnul. 

Zlepšení závisí na dohodě zhotovitele a objednatele 

Právě tento bod se však v praxi často stává kamenem úrazu. V soukromém sektoru mohou s návrhem na zlepšení stavby přijít obě smluvní strany, pokud jsou schopny se na takové změně původního návrhu a případné odměně dohodnout. Ve veřejném sektoru je situace prakticky obdobná, jelikož se ve své podstatě nakonec vždy jedná o dohodu mezi objednatelem a zhotovitelem. Je zde však několik podstatných rozdílů, které mohou mít v některých případech přímý vliv na motivaci obou smluvních stran vůbec nad nějakým zlepšováním již navrženého projektu uvažovat. 

Tímto rozdílem je povinnost veřejného zadavatele dodržovat obecně platnou legislativu ČR i EU a s tím spjatou zásadu tzv. 3E – hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti (z anglického economy, effectiveness, efficiency), která vyplývá z platného znění zákona o finanční kontrole (zákon č. 320/2001 Sb.). 

Pro zajištění výše uvedeného se mezi největšími českými veřejnými zadavateli v oboru stavebnictví (ŘSD, Správa železnic, ŘVC a další) ujaly jako smluvní standard smluvní podmínky FIDIC. Ty v případě nejčastěji využívané Červené knihy (Smluvní podmínky pro výstavbu pozemních a inženýrských staveb projektovaných objednatelem) obsahují smluvní mechanismus, který zhotoviteli umožňuje předložit tzv. návrh na zlepšení. Současně smluvní podmínky FIDIC jasně definují případnou odměnu za situace, že schválení a realizace návrhu povede ke snížení smluvní hodnoty stavby. 

I přes existenci tohoto mechanismu v nejběžněji užívaných smlouvách u veřejných zakázek se však ještě v nedávné době poměrně často stávalo, že objednatel z obavy před nedodržením legislativních zásad 3E veškeré návrhy na zlepšení předložené zhotovitelem zamítl. Popřípadě návrhy schválil, avšak bez nároku na jakoukoliv finanční odměnu. Tu totiž objednatelé vnímali jako nehospodárnou, protože by zhotovitel ve skutečnosti dostal zaplaceno za práce, které nebyly provedeny. 

Jedná se o absurdní argument. Vycházel však z nejistoty ohledně toho, co je a co není hospodárné, efektivní a účelné z pohledu veřejného zadavatele. Proto v roce 2019 vznikla Metodika pro zlepšení díla pod záštitou Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI) a za významného přispění našich kolegů z Contract Managementu Česko! 

Máme tu návod! 

Metodika pro zlepšení díla vychází právě ze smluvní úpravy zlepšení v Červené knize FIDIC (pod-čl. 13.2), přičemž je analogicky použitelná i pro Žlutou či Zelenou knihu FIDIC. Metodika jasně formuluje metodický návod pro objednatele při posuzování a administraci návrhů na zlepšení a zároveň stanovuje konkrétní pravidla a metodické rámce pro využití tohoto smluvního mechanismu v kontextu zákonných kritérií účelnosti, efektivity, hospodárnosti, přiměřenosti a transparentnosti.  

Jednoduše řečeno se jedná o návod, jak využívat mechanismus zlepšení tak, aby si všechny zúčastněné strany byly jisté, že se pohybují v mezích zákona. Současně je díky němu možné zhotoviteli vyplatit odměnu za to, že svojí iniciativou pomohl objednateli stavbu výrazně zlevnit. To vše s čistým svědomím a vědomím objednatele, že jedná v souladu se všemi předpisy, které musí v rámci veřejné zakázky dodržet. 

Já chci, takže ty můžeš! Nebo také nemusíš… 

Co je tedy návrh na zlepšení, potažmo zlepšení jako takové? 

Ve své podstatě se jedná o změnu díla, která není nutná pro jeho samotné provedení, avšak provedení takové změny oproti současnému návrhu může mít pozitivní vliv na dílo jako takové. 

Zlepšení může nabývat podoby: 

• urychlení dokončení díla, 
• snížení nákladů objednatele na provedení, údržbu nebo provoz díla, 
• zvýšení výkonnosti nebo hodnoty dokončeného díla, 
• jiné objednateli prospěšné podoby. 

Návrh na změnu může předložit zhotovitel. Není to ale jeho povinnost. Zhotovitel má tedy právo předložit návrh na zlepšení, objednatel však nemá povinnost tento návrh schválit. 

Analogicky tedy objednatel nemůže po zhotoviteli předložení návrhu na zlepšení vyžadovat, jelikož je to jeho právo, nikoliv povinnost. Zhotovitel zároveň nemůže vyžadovat schválení svého návrhu objednatelem, pokud jej objednatel z jakéhokoliv důvodu zamítne. 

Návrh hezký, ale co z toho budu mít? 

Po předložení návrhu na zlepšení musí objednatel vždy individuálně posoudit přínos navrhované změny vůči původnímu řešení. Způsob posouzení se však může lišit právě na základě podstaty samotného návrhu na zlepšení. 

Pokud se bude jednat o návrh na urychlení dokončení díla, nebude potřeba nijak zkoumat technické aspekty změny, avšak bude nutné posoudit přiměřenost nákladů na akceleraci vůči socioekonomickému užitku. Tedy zda hodnota nákladů požadovaných zhotovitelem za provedení akcelerace bude dostatečně nízká oproti užitku, který vyplyne z dřívějšího dokončení stavby. Pro tento účel tak byla v roce 2020 pod záštitou SFDI publikována Metodika pro akceleraci, opět za významného přispění Contract Managementu Česko. 

Pokud se bude jednat o návrh na snížení nákladů objednatele na provedení, údržbu nebo provoz díla či zvýšení výkonnosti nebo hodnoty díla, popř. jiný prospěch pro objednatele, bude již potřeba posoudit i technické parametry této změny včetně posouzení nákladů na životní cyklus díla (tzv. LCC analýza, z anglického life-cycle cost analysis). Zde platí, že poměrně malá úspora nákladů v počátku realizace se může projevit významně zvýšenými náklady během doby životnosti díla a naopak. 

Odměna pro zhotovitele je polovina z úspory 

K odměně se většinou upínají oči zhotovitele už od samotného počátku. Nebudeme upírat zásluhy všem altruisticky založeným zhotovitelům, avšak i tady platí klasické úsloví, že „peníze jsou až na prvním místě“. Odměna je tedy hlavní motivací spousty zhotovitelů, proč návrhy na zlepšení předkládají. 

Ze své podstaty je možné získat finanční odměnu primárně takovým návrhem, který bude mít pozitivní vliv na smluvní hodnotu díla a významně tím nesníží jeho kvalitu. Odměna v takovém případě dosáhne výše 50 % z úspory, kterou zlepšení přinese. Jedná se o určitý kompromis, který je motivační jak pro zhotovitele, který tak může zvýšit své procento zisku na dané stavbě, tak i pro objednatele, který ušetří peníze z veřejného rozpočtu. A to jsou vždy plusové body navíc! Takže proč tomu nejít naproti? 

Zhotovitel má nyní odměnu v kapse, objednatel je spokojen, že vybudoval kvalitní dílo za rozumnou cenu a za použití aktuálně nejideálnějších postupů, o kterých si mohl v době plánování nechat zdát. A to vše v mezích zákona a s příjemným pocitem, že ušetřil část peněz z veřejného rozpočtu. 

Ještě vás napadá nějaký důvod, proč nestavět kvalitně a s rozumem? Pokud ano, přijďte si o tom s námi popovídat. A pokud ne, ale zajímají vás témata jako FIDIC, metodiky SFDI, value engineering a jiné, neváhejte kontaktovat naši společnost a sjednejte si nezávaznou schůzku! 

Nebojí se říct svůj názor, je na ni spoleh a v kapse má přes 30 let zkušeností ve stavebnictví. Martina Veselá z řadové pozice projektové manažerky vystoupala až do čela celé naší společnosti. A zvládla to za necelých sedm let. Ačkoliv její cesta oborem, kterému dominují muži, nebyla jednoduchá, i bez vysokoškolského titulu si vybudovala pověst odbornice a získala respekt mužských kolegů. Funkci předsedkyně představenstva Contract Managementu Česko už zastává skoro rok. Na starosti má kvalitu výstupů a je také mentorem všech zaměstnanců. 

„Pro mě je důležité dělat svou práci dobře a s nadšením. To ostatní přijde. Nejsem dravcem, který jde tvrdě za svým cílem. Jsem člověkem, za kterým je vidět spousta práce a který se stále učí. A tak by to mělo být,“ říká otevřeně Martina Veselá. 

Co je důležitější? Titul, nebo zkušenosti a ochota učit se? 

Málokdo by hádal, že Martina původně snila o tom, že bude pracovat u koní. Ve druhé polovině 80. let však bylo těžké dostat se na vysněnou školu, a tak Martina zamířila na střední stavební školu v Liberci. „Mé odhodlání pracovat v tomto oboru přicházelo postupně,“ vzpomíná s úsměvem. 

Přestože po maturitě strávila několik měsíců na vysoké škole, titul si ze studií neodnesla. A ani ji to nemrzí. V praxi jsou důležitější věci. „Titul samozřejmě hraje roli například při získávání zakázek ve výběrových řízeních. Pokud ho nemáte, je to handicap. Nicméně za mě je důležitá praxe a ochota vzdělávat se celý život a neusnout na vavřínech, protože vše se neustále vyvíjí a jde dopředu. Bez ohledu na to, zda titul máte, nebo ne,“ upozorňuje Martina Veselá a připomíná, že patent na rozum s titulem nikdo nezíská. 

Autorizovaný technik i stavební dozor 

Důležitou roli v oboru hrají různé certifikáty a osvědčení a těch má Martina hned několik. V roce 2011 získala osvědčení o autorizaci v oboru dopravní stavby se specializací na nekolejovou dopravu. Kromě toho má oprávnění k výkonu stavebního dozoru na stavbách pozemních komunikací nebo například certifikát na claim management. 

Vzdělávání a zvyšování kvalifikace je pro naši předsedkyni představenstva velmi důležité. „Protože jsem začínala ve stavebnictví v době, kdy v oboru nebylo moc žen, byla pro mě výzva dokázat mužům, že i se ženou mohou na stavbě rozumně a odborně komunikovat. A cítila jsem velké zadostiučinění, když na konci stavby říkali, že to byla super spolupráce, kterou od ženy vážně nečekali,“ popisuje Martina Veselá a doplňuje, že s mužskými kolegy v Contract Managementu Česko vychází velmi dobře. „Jsem rovnocenným členem týmu,“ zdůrazňuje. 

Jaké nároky klade pozice předsedkyně představenstva? 

V naší společnosti Martina pracuje od jejího vzniku, tedy od září 2016. Od té doby prošla různými pozicemi. Z projektové manažerky povýšila na ředitelku libereckého střediska a poté výrobní ředitelku. Byla také členkou představenstva společnosti a od dubna 2023 je předsedkyní představenstva. 

Jak se dostala až do šéfovského křesla? „Souvisí to se způsobem mojí práce a spoustou zkušeností, které se nebojím použít. Dokážu si obhájit svůj názor, i když to mnohdy není lehké,“ říká Martina s tím, že se také musela naučit vést a motivovat celý tým. „To pro mě bylo hodně těžké, protože delegování práce bylo mou slabou stránkou. Vedoucí pozice tedy není jen o pracovních a praktických zkušenostech, ale hlavně o vzdělávání se při práci s lidmi,“ upřesňuje žena, která se jako jediná v celém holdingu Liftrock, do něhož spadá i naše společnost, dostala do úzkého vedení. 

Na rytíře CM je spolehnutí 

Martina však stojí nohama na zemi a stále se snaží zůstat ve spojení se stavbami. I přes veškeré pracovní nasazení má čas být členem týmu správce stavby. A to hned na dvou stavbách současně. Kromě řízení a rozvoje celé společnosti má na starosti také personálně-ekonomicko-provozní oddělení a tým technických dozorů. „Nejsem v tom ale sama. V představenstvu a vedení jsou mými parťáky obchodní a výrobní ředitelé. A to už je tým, se kterým se dá vše zvládnout,“ podotýká. 

V celé společnosti podle Martiny vládne přátelská atmosféra a důvěra. Všichni se snaží dokázat, že i v tradičně konzervativním stavebnictví lze spoustu věcí dělat jinak. Moderně. A co Martinu při práci motivuje? „Především předávání zkušeností a znalostí našim lidem. Jsem pro ně poradcem ve chvílích, kdy si nejsou jistí, jak mají dále postupovat. A mám velkou radost z toho, jak profesně rostou a daří se jim zvládat složité úkoly a situace,“ říká s hrdostí. 

Jaká je role žen ve stavebnictví? 

I když ženy nejsou tak fyzicky zdatné jako muži, podle Martiny Veselé mají ve stavebnictví své místo. „Ženy jsou mnohdy lepší v komunikaci a také mají rozsáhlé technické znalosti. Umí spolupracovat, netrápí se ješitností a na rozdíl od mužů mají pořádek v papírech,“ usmívá se Martina a dodává, že se ženám nabízí celá řada možností. Mohou pracovat v několika různých profesích na straně projektanta, objednatele, zhotovitele či konzultanta. „Stačí si jen vybrat. Spousta žen vyniká v technických profesích, k nimž patří mistr, stavbyvedoucí nebo projektový manažer,“ vyjmenovává předsedkyně. 

I v Contract Managementu Česko zastávají ženy různé pozice. Zajímavější však je, kolik jich u nás pracuje. Poměr mužů a žen je v celé společnosti vyrovnaný. „Ženy většinou zajišťují administrativu a obchod. V samotné výrobě máme přibližně 30 % žen. A zastávají u nás různé pozice napříč celým portfoliem našich služeb od konzultantek až po předsedkyni představenstva,“ usmívá se Martina, pro kterou je důležité, aby se společnosti dařilo a celý tým byl spokojený. „Přála bych si, aby se nikdy nevytratila atmosféra rytířského týmu, kterou si hýčkáme a opatrujeme. Protože práci u nás odvádějí konkrétní lidé a bez nich by CM nebylo nic než obyčejná společnost. A tou za mě rozhodně nechce být,” říká. 

Pokud u nás chceš pracovat, ozvi se nám! Naše HR manažerka ti odpoví na všechny tvé otázky, poradí a nasměruje tě správným směrem. Je to další rytířka CM na svém místě. „Do našeho týmu určitě snadno zapadneš. Jsme super parta. A právě proto je radost CM CZ vést,“ uzavírá Martina Veselá. 

Objednatel, stejně jako zhotovitel má v rámci stavební zakázky hlavní cíl – včas realizovat dílo. Bohužel tomuto cíli realita často neodpovídá a nastávají nejrůznější konflikty. V tomto článku se proto blíže podíváme na běžné konflikty mezi smluvními stranami a ukážeme, jak je lze řešit. Představíme také nástroje, kterými je možné do budoucna vzniku konfliktů zabránit nebo alespoň redukovat jejich frekvenci.

Konflikty během stavební zakázky neexistují jen mezi smluvními stranami, tedy objednatelem a zhotovitelem. Jsou i další účastníci, kteří do procesu výstavby mohou takzvaně „hodit vidle“. Konflikty mohou vznikat na základě podnětů třetích stran, jako jsou subdodavatelé, archeologové, vedení dotčených obcí, policie, ochrana zdraví při práci, hydrologové, biologický dozor, organizace ochraňující přírodu a další. Většina konfliktů se točí okolo financí. Do toho spadá i čas, protože čas jsou peníze a za zpoždění projektu se platí tučné smluvní pokuty.

Pojďme se nejdříve podívat na to, jak problémy nastávají v průběhu životního cyklu stavebního projektu. První kořeny konfliktů mohou vyrůstat z nejasné komunikace mezi zadavatelem a projektantem.

Jaké konflikty vznikají při zadávání zakázky?

Česká praxe se nejčastěji setkává se zadáním stavební zakázky způsobem design-bid-build, kdy zadavatel vybere nejdříve zpracovatele projektové dokumentace (dále jen PD) a následně probíhá výběrové řízení na samotného zhotovitele díla. Při tomto způsobu zadání zakázky vyvstávají problémy v souvislosti s tím, že od chvíle průzkumů, na jejichž základě dochází k přípravě PD, uplyne do zahájení realizace díla mnohdy velmi dlouhá doba a podmínky se tak často změní. Rozdíly pak musí zhotovitel složitě dokladovat a administrovat. Časově složitější odchylky pak mají vliv na dobu realizace díla. Prodloužení doby realizace díla s sebou nese mnoho náročných procesů, které mohou zapříčinit vznik konfliktu. Zhotovitel musí včas a řádně oznámit, že nastalá skutečnost bude mít vliv na dobu realizace díla, a následně musí vyčíslit a prokázat tento vliv. Odpovědná osoba dále musí posoudit, zda je prodloužení opodstatněné a prokázané v celé výši. Když je vše v pořádku, dojde k uznání prodloužení a k adekvátnímu navýšení ceny díla.

Dalším využívaným způsobem zadávání zakázek je zadání kritérií, na jejichž základě zhotovitel vypracuje PD a vypracuje dílo. Soutěžení zakázky tak probíhá ještě před zpracováním projektové dokumentace. Tento způsob je označován design-build. Protože zhotovitel sám vytváří PD, jsou kladeny vysoké nároky na kvalitu zpracování zadání zakázky formou kritérií. Může dojít k tomu, že výsledné dílo bude odlišné od představ investora.

Když rozhoduje nabídková cena

Další potenciální problémy plynou ze samotného tendru veřejné zakázky. Účastníci musí splnit základní kritéria, vítěz se potom nejčastěji vyhodnocuje podle výše nabídkové ceny. Občas se do vyhodnocení zahrnuje kritérium délky záruční doby. Zhotovitel, který vyhraje například s částkou ve výši 70 % z investorského rozpočtu (který je odborným odhadem reálné ceny díla), nemá velkou šanci na takové zakázce vykázat zisk. Aby taková zakázka zhotovitele neposlala do likvidace, je často nucen bojovat doslova o každou korunu. Mnohdy se tak uchýlí k hraničním postupům, které mohou vést k vypjatým jednáním smluvních stran. Tomu však mohou zamezit nové způsoby zadávání veřejných zakázek, které se již začínají používat i v České republice a které zohledňují celkovou ekonomickou výhodnost nabídky.

Ekonomická výhodnost nabídky tak neodráží pouze realizační náklady, ale zohlední také kvalitu projektového manažera, souhrnné náklady celého životního cyklu díla (tj. včetně nákladů na údržbu, provoz i likvidaci stavby po skončení životnosti), kvalitu provedení a další faktory. Tendry s více kritérii, než je pouze cena, nemusí nutně zvyšovat celkovou cenu zakázky, mohou naopak předejít prodloužení realizace stavby a neočekávanému zvyšování nákladů. Důležité je, aby projektový manažer byl zainteresovaný na zakázce již od chvíle, kdy se zpracovává nabídka, a měl tak komplexní přehled.

Jaké konflikty doprovázejí realizaci díla?

Zřejmě nejvíce situací zakládajících možné konflikty však vyvstává při realizaci díla. Existuje velké množství potenciálních podnětů. Nejčastěji se jedná o různé nepředvídané události či skutečnosti, zásahy třetích stran nebo takzvané force majeure (vyšší moci). Takové změny se řeší buď jako variace, pokud dochází ke změně stavby oproti zadávací dokumentaci stavby, nebo claimem (nárokem) jedné ze smluvních stran, kterým jedna smluvní strana oproti druhé vznáší nárok, nejčastěji na prodloužení doby realizace díla či na dodatečnou platbu. Při vznesení či administraci variace či claimu však mohou vznikat neshody o podstatě, oprávněnosti nebo objemu (finančního nebo časového). Zájmem obou stran je vyřešit variaci či claim co nejdříve, avšak není zcela neobvyklé, že se složitější záležitosti řeší roky, zvláště dokládání a uznání nárokované dodatečné platby.

Vznikne-li nějaká překážka při realizaci díla, například taková, že bude po dobu dvou měsíců probíhat archeologický průzkum v hlavní trase dálnice, oznámí zhotovitel claim na prodloužení doby pro dokončení díla a s tím související claim na dodatečnou platbu. Následně zhotovitel musí prokázat časový a finanční dopad události. Následuje externí posouzení, tedy analýza předloženého rozdílového harmonogramu a podrobného finančního nároku. Na základě analýzy dochází k uzavření dohody mezi smluvními stranami, ve které je typicky stanovena nová doba pro dokončení díla a maximální částka, kterou může zhotovitel při řádném doložení obdržet jako dodatečnou platbu. Jedná se o veřejné finance, proto nelze finanční nárok uznat bez řádného doložení. 

Zhotovitel nejčastěji dokládá dodatečné náklady podle metodiky SFDI pro ověřování a kvantifikaci finančních nároků uplatněných ze smluvních závazkových vztahů. Tato metodika stanovuje dvě varianty dokládání nároku, z nichž je přednostně využíváno doložení prostým dokladem. Dokládání prostým dokladem je velice složité, jelikož zhotovitel musí doložit všechny vícenáklady spojené s předmětným nárokem. Takové doložení se provádí předložením smlouvy a dodatků, faktury, dokladu o uhrazení fakturované částky a případných doplňujících dokumentů. Málokdy dojde k řádnému doložení celé nárokované částky, dochází tak většinou k vyplacení určité části nároku. Není-li nárok vypořádán ke spokojenosti obou smluvních stran, může dojít k žalobě a následnému soudnímu procesu.

Jak omezit konflikty na stavbě?

V české stavební praxi jsou využívány různé nástroje, které mají omezit konflikty. Jsou jimi například smluvní standardy FIDIC a metodiky SFDI. Dochází také k postupné implementaci procesů a nástrojů BIM, které přinesou zlepšení spolupráce všech účastníků výstavbového projektu v celém životním cyklu stavby. Výsledkem bude zefektivnění celého stavebního odvětví.

FIDIC

Veřejné stavební zakázky jsou zpravidla zasmluvněny na základě smluvních vzorů FIDIC, které jsou uznávaným mezinárodním smluvním standardem. Smlouvy FIDIC přináší rovnoměrné rozdělení rizik mezi smluvní strany a nástroje pro řešení většiny možných situací, které mohou nastat. Je zavedena funkce správce stavby, případně pověřené osoby objednatele (pro stavby menšího rozsahu), která je sice zaměstnancem objednatele, ale měla by nestranně rozhodovat případné spory. Je tak minimalizována potřeba řešení sporů před soudem. Pokud dojde k případnému řešení sporu před soudem, je celý proces výrazně časově i finančně náročnější.

Když vykopu mamuta, o krok dále očekávám ohniště z doby bronzové

Povinností stavebníka již ve fázi přípravy stavby je ohlásit záměr provádět stavební činnost Archeologickému ústavu Akademie věd České republiky, který je oprávněn provádět archeologické výzkumy. Archeologický ústav či oprávněné organizace s odbornou kvalifikací schválené ministrem kultury jsou povinny před zahájením archeologických výzkumů uzavřít dohodu s vlastníkem nemovitosti, na které se budou provádět výkopové práce. Stavebník musí umožnit provedení záchranného archeologického výzkumu a uhradit vzniklé náklady (mimo výjimky).

Dle podkladů archeologů a předběžných geofyzikálních průzkumů lze vymezit úseky, které budou pravděpodobně archeologicky pozitivní. V takovém případě je prováděna v rámci terénního záchranného archeologického výzkumu skrývka ornice a podorničí hladkou bagrovou lžící tak, aby se neporušily očekávané archeologické situace a pozůstatky činnosti člověka. Po objevení nálezu navazuje ruční odkrývání, ošetřování, evidence a transport nálezů do depozitáře. I stavební zákon ukládá stavebníkovi povinnost oznámit jakýkoliv cenný nález a přerušit práce v daném místě. Přitom v případě hojného výskytu archeologických situací nejsou neobvyklá zdržení v řádech měsíců. Záchranná opatření vnášejí změnu do harmonogramu a postupu stavebních prací na jednotlivých úsecích, a proto bývá nutné upravit postup výstavby i s ohledem na technologickou zimní pauzu.

Ani poctivá příprava někdy nestačí

V průběhu realizace výstavbových projektů vstupuje do hry spousta rizikových faktorů, více či méně předvídatelných. U objemných projektů, zejména u dopravních staveb a tunelů, je snaha důsledným průzkumem a přípravou dokumentace tyto rizikové faktory odhalit. I tak čas od času nějaký projekt „slízne“ dopad takového rizika, které i přes nejdůslednější přípravu vyjde najevo až ve chvíli, kdy se opravdu „kopne“ do země.

Ale nezoufejme. Děje se to všem a všude. Při výstavbě nové linky metra v Londýně objevili archeologové masová pohřebiště s lidskými ostatky z doby morové epidemie. Doufejme, že podobný osud nepotká výstavbu nové linky D pražského metra, a přejeme všem účastníkům ve výstavbových projektech mnoho předvídatelného. A pokud by vás na stavbě přece jen zaskočily nenadálé problémy, neváhejte se obrátit na naše experty z Contract Managementu Česko, kteří vám pomohou úspěšně dokončit váš projekt.

Dlouhá doba realizace silničních staveb je v naší zemi často probírané téma. K tomu přispívá i fakt, že v porovnání s ostatními státy ve střední Evropě (Polskem, Německem či Maďarskem) v rychlosti výstavby důležité infrastruktury výrazně zaostáváme. Na této skutečnosti se bohužel za poslední roky nic výrazně nezměnilo. Na lepší časy se možná blýská až s nově schválenou novelou „liniového zákona“.

Abychom byli schopni porozumět všem návaznostem a složitostem celé problematiky, je nezbytné si nejdříve definovat jednotlivé etapy přípravy. Pro stručnost je lze shrnout do 4 hlavních kroků, které je nezbytné ujít před slavnostním poklepáním na základní kámen a zahájením prací. Jedná se o fáze koncepce, územní přípravy, stavební přípravy a předrealizace. 

V kontextu s uvedeným přehledem je zároveň velmi důležité myslet na skutečnost, že se jednotlivé kroky navzájem ovlivňují a jakékoli pochybení, např. ve fázi územní přípravy, může zpozdit projednávání a zpracování následujících kroků. Je proto zásadní, aby k vyřešení všech problémů a nejasností docházelo v co možná nejranější fázi přípravy. Pokud se tak neděje, neúměrně se prodlužuje doba, po kterou je stavba pouze na „papíře“.

Vypracovat ideální řešení trvá dlouho

Většinu řešených otázek lze rozdělit do dvou obecných kategorií. První z nich je prostorové a technické řešení z pohledu dotčených orgánů, kdy se mezi investorem a těmito orgány musí najít shoda ohledně ekologických, ekonomických, technických a bezpečnostních aspektů. U velkých stavebních záměrů je však nalezení tohoto konsenzu náročný proces a dopad liniových staveb, jako jsou dálnice nebo železnice, na životní prostředí je velice významný. Pro nalezení ideální varianty, která bude minimálně ovlivňovat životní prostředí a zároveň bude stále ekonomicky realizovatelná, je proto nezbytné vypracovat množství variantních řešení, jejichž zpracování a projednání zabere nějaký čas.

Veřejnost má často námitky

Druhou skupinou komplikací jsou námitky dotčených osob a zástupců veřejnosti (osoba zvolená min. 10 % obyvatel dané obce), které mohou předkládat ve třech fázích přípravy stavby (při projednání územního plánu, územního řízení a ve stavebním řízení). V celém procesu má tedy veřejnost spoustu možností, jak se ke stavbě vyjádřit, a tedy ovlivnit její podobu. Tento fakt je navíc v Česku ještě umocněn velmi roztříštěnou vlastnickou strukturou, což výrazně zvyšuje počet dotčených osob a zaslaných námitek.

K jednotlivým námitkám se přitom musí stavební úřad vždy vyjádřit a v případě zamítnutí uvést důvod, proč se takto rozhodl. Pokud se však s těmito závěry účastník neztotožní, může se odvolat k nadřízenému správnímu orgánu, případně je napadnout žalobou u správního soudu.

Žaloba však nemá odkladný účinek, a tak lze bez omezení pokračovat v přípravě stavby. S ohledem na rychlost soudních procesů v České republice je to žádoucí (pokud tedy soud žalobě nevyhoví a ke zpoždění nedojde). Problém však nastane například v situaci, kdy soud po několikaletém procesu žalobě vyhoví a projekt se pak musí výrazně upravit. Celý proces přípravy, kdy se řeší podoba projektu s dotčenými orgány a veřejností, se tedy musí opakovat. To může přípravu stavby zdržet až o několik let a v případě dálničních staveb taková praxe není ojedinělá.

Je nějaké řešení?

Přestože se o problematice doby přípravy staveb již dlouhou dobu hovoří, zatím se její trvání příliš zkrátit nepodařilo. Aktuální snahou na tomto poli je schválená novela zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon). Snahou této novely je zkrátit dobu přípravy liniových staveb z dnešních 13 let zhruba o jednu třetinu, čehož chce ministerstvo docílit pomocí následujících opatření:

• umístění a povolení stavby v jediném řízení (spojení územního a stavebního řízení),
• stanovení závazných lhůt pro vydání stanovisek dotčených orgánů v územním či stavebním řízení (standardně 30 dní a v odůvodněných případech 60 dní),
• zavedení konkrétních lhůt pro vyvlastňovací úřady,
• jednotné stanovisko z pohledu zákona o ochraně přírody a krajiny pro stavby, u kterých bylo provedeno posouzení EIA,
• zavedení jednotného znaleckého posudku pro ocenění hodnoty většího množství pozemků.

Nezvýší se chybovost?

Na první pohled lze tato opatření hodnotit kladně, je však důležité se na ně dívat v širších souvislostech. Je například otázka, do jaké míry se sjednocením procesů podaří snížit přetíženost dotčených orgánů. Vzhledem k náročnosti posouzení těchto staveb v kombinaci s nedostatkem času by se totiž mohla zvýšit chybovost vydávaných stanovisek (případně by nebyla stanoviska vydána vůbec). Jejich následné napadení soudní cestou by celý proces naopak ještě více zkomplikovalo. 

Současně je také nejasné, do jaké míry se podaří urychlit výkup a případné vyvlastnění pozemků. Přestože bude výsledek vyvlastňovacího řízení znám dříve, neznamená to nutně jeho rychlejší dokončení. Vlastníci se totiž mohou stále bránit soudní cestou, což v kontextu chybovosti v průběhu řízení o odkupu může v extrémním případě znamenat naopak i větší časovou náročnost. 

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že je velice složité najít rovnováhu mezi rychlostí výstavby, vlastnickými právy a udržitelným rozvojem území. Budeme však věřit, že novela liniového zákona se výrazněji nedotkne práv vlastníků a zároveň přinese avizované zkrácení přípravného procesu, což zrychlí i výstavbu silnic a dálnic. O tom, z jakých zdrojů se tyto stavby financují, si můžete přečíst v dalším článku na blogu.

Stavební řemeslo je krásná věc. Vždyť kdo si může říct, že se přímo podílel na činnosti, díky níž vzniklo dílo všem prospěšné po celá desetiletí. Je jistě hezký pocit říct svým dětem nebo i jen v duchu sám sobě: „Tohle jsem stavěl.” A je úplně jedno, zda to bylo na pozici dělníka, stavbyvedoucího, manažera stavební firmy, zástupce investora nebo právníka. Úspěšná stavba je zásluhou všech zúčastněných a jedna profese bez druhé by dílo postavit nedokázala. Každá ze zúčastněných stran na stavbě musí řešit své specifické problémy a rizika. Pojďme se společně podívat na rizika, překážky, ale i prosté nepříjemnosti na straně zhotovitele.

Smyslem následujícího pojednání není obhajoba firem a pracovníků provádějících dopravní stavby, ale přiblížení reality výstavby a s tím souvisejících komplikací, omezení a rizik nezainteresované veřejnosti.

Klimatické vlivy

Stavby dopravní infrastruktury probíhají vždy pod otevřeným nebem, což někdo může považovat za výhodu (zejména lidé pracující celé dny v kanceláři), ve skutečnosti to však s sebou přináší mnoho komplikací. Pro většinu technologických postupů spojených s výstavbou je počasí limitujícím faktorem a klimatická omezení pro jejich provádění určují přímo normy a předpisy, případně montážní postupy výrobců stavebních hmot. Některé činnosti nelze provádět za deště, většinu nelze realizovat v mrazu, jiné naopak za příliš vysokých teplot a podobně.

Rozmary počasí přináší rovněž velkou zátěž pro pracovníky pohybující se na stavbě, kteří jsou vystaveni působení povětrnostních vlivů po celou pracovní dobu. Představme si například práci finišerové čety provádějící pokládku asfaltových směsí. Je vrchol léta, teploty vzduchu vysoko převyšují 30 °C a skupina dělníků někdy i 12 hodin denně provádí fyzicky náročnou práci v okolí finišeru pokládajícího směs o teplotě kolem 160 °C. Pracovníci jsou tak vystaveni obrovskému riziku dehydratace a dalších komplikací, jejichž důsledkem může být ztráta koncentrace a rovnováhy. To vše v těsné blízkosti žhavé asfaltové směsi. To je skutečně vražedná kombinace.

Déšť? Sníh? Stavbyvedoucí musí rychle reagovat

Počasí se zároveň může měnit velmi rychle, přijde bouřka a déšť a práce je nutné zastavit. Přitom už je na cestě několik plně naložených nákladních aut s asfaltovou směsí, která se bude muset zlikvidovat. To znamená tlak na vedoucí pracovníky, kteří musí okamžitě reagovat na změnu počasí, změnit časový plán pro navazující práce, řešit přerozdělení pracovníků či prodloužení uzavírek. To vše ve spojení s možnými finančními ztrátami.

Vzhledem k průběhu několika posledních zimních období, která jsou mírnější, než jsme byli zvyklí, mnoho lidí nerozumí, proč se přes zimu nestaví. Je přece teplo, žádný sníh, tak kde je problém? Bohužel předpovědět počasí na delší období je stále nad lidské schopnosti a stavební firma si jednoduše nemůže dovolit zmobilizovat pracovníky, stroje a veškeré potřeby stavby s tím, že za týden může přijít pravá zima a vše bude nutné opět zabezpečit, uzavřít a stavbu opustit. Takové přesuny a přípravy jsou jednoduše neefektivní a neekonomické.

Ochrana životního prostředí

Ochrana životního prostředí je dlouhodobě velmi diskutované téma a problematika je velmi často zmiňována zejména v souvislosti s přípravou stěžejních dopravních projektů. Bohužel některými lidmi a organizacemi je ochrana životního prostředí až neúměrně nadřazována nad ochranu zdraví a bezpečnost lidí, řidičů. Přírodu máme jen jednu a je potřeba ji chránit, jen je potřeba dělat to rozumně s hledáním kompromisních řešení. To je ale trochu jiné téma.

Během realizace je zhotovitel rovněž omezen řadou nařízení, vyhlášek a zákonů spojených s ochranou životního prostředí. Dodavatelé se tato omezení naučili akceptovat, dodržovat a nevnímají je už jako zásadní omezení pro svou činnost. Ochrana životního prostředí se stala běžnou součástí všech činností. I z pohledu jednotlivce je brána jako důležité téma.

Bezpečnostní rizika

Všechny stavby jsou prováděny za pomoci těžké techniky, která se mnohdy koncentruje na malém prostoru. Časté jsou i práce ve výškách, za použití všech typů ručního nářadí, pracuje se s chemikáliemi, v hluku, prachu atd. Některé stavby probíhají tzv. na zeleném nebo za vyloučeného provozu, často se však setkáváme s opravami a rekonstrukcemi probíhajícími za provozu. Vždy, když jedete po rekonstruovaném úseku dálnice D1, určitě si říkáte: „Tak tady bych pracovat nechtěl.”

Riziko přímého ohrožení pracovníků je obrovské, stačí mikrospánek řidiče kamionu a neštěstí je na světě. Rizik přímo ohrožujících zdraví pracovníků je na stavbě nespočet. I když má většina velkých firem propracovaný systém bezpečnosti a ochrany zdraví svých pracovníků, nehodám se zcela vyhnout nedá a dochází k nim. Bohužel.

Komunikace – mezilidské vztahy

Nejdůležitějším faktorem pro úspěšnou spolupráci, ať už jde o jakýkoliv obor, jsou mezilidské vztahy. Každému se jistě lépe pracuje v dobrém kolektivu spolupracovníků, neméně důležité jsou však i vztahy obou smluvních stran a jejich zástupců.

Výstavbové projekty mohou trvat i několik let, a pokud se hned na začátku nastaví nepřátelská atmosféra mezi zhotovitelem a investorem, je to vždy ku neprospěchu všech. Přestože mají zhotovitel i investor často jiný pohled na daný problém, vše je potřeba řešit s profesionálním přístupem všech zúčastněných a bez zbytečných osobních útoků a házení klacků pod nohy. Všichni přece směřují za stejným cílem, kvalitně postaveným dílem s přiměřenými náklady.

Lidské zdroje

Problematika zajištění pracovní síly je v současné době otázkou prakticky ve všech výrobních odvětvích, stavebnictví nevyjímaje. Ekonomická situace byla v posledních letech příznivá, což se projevilo ekonomickým růstem spojeným s vyšší poptávkou po zboží a tím i po pracovní síle. Zde se rovněž projevuje řada nevýhod spojených s prací venku, ve stresu a s tím spojenými riziky. Pro mnoho lidí je lepší volbou práce v průmyslovém odvětví, v uzavřených halách, kde není v létě horko a v zimě chlad. I proto začíná být stavební odvětví čím dál více závislé na zahraničních pracovnících, což s sebou samozřejmě nese jasná rizika a nevýhody (odbornost, jazyková bariéra atd.).

Nekontinuita objemu veřejných zakázek v průběhu času

Dopravní stavitelství je plně závislé na veřejných zakázkách. Investice soukromého sektoru v tomto odvětví je v celkovém objemu zakázek marginální. V minulosti bohužel docházelo k nerovnoměrnému investování státu do dopravních staveb, a to jak v horizontu stavební sezóny (obrovský objem prací v závěru roku v souvislosti s čerpáním a prostavěností dotací z EU), tak i v horizontu let (např. vlivem globální krize, kdy došlo k onomu nešťastnému zastavení a zakonzervování již realizovaných staveb i k pozastavení přípravy, což mělo za následek útlum stavebních zakázek i v následujících letech).

Toto je pro dodavatelské firmy samozřejmě velmi rizikové z hlediska krátkodobého i dlouhodobého plánování ekonomického fungování, z hlediska zajištění lidských zdrojů, techniky, nákupů a podobně.

Stavbu nelze urychlit

Stavební firmy, zejména ty zaměřené na dopravní stavitelství, nejsou bohužel českou laickou veřejností vnímány zrovna pozitivně. A je nutno si přiznat, že v mnoha případech je tento negativní postoj oprávněný. Někteří dodavatelé nedisponují relevantními odborníky, mají zastaralou techniku a často šetří peníze na úkor kvality díla. Občas se bohužel dílo nepodaří zcela bezchybně a veřejnost to náležitě „ocení“.

Je však potřeba si uvědomit, že realizace stavby je velmi složitý proces, do kterého zasahuje mnoho vnějších vlivů. Jednotlivé činnosti mají dané časové návaznosti a velkou část z nich nelze urychlit např. nasazením více pracovníků nebo techniky. A pokud ano, bylo by to na úkor bezpečnosti pracovníků.

Velká část veřejnosti se domnívá, že všemu rozumí. Potom se setkáváme s negativním hodnocením českých staveb a jejich dodavatelů, porovnáváním cen dopravních staveb se zahraničím a podobně. V naprosté většině případů tato srovnání nejsou podložena relevantními údaji. Bohužel tato nepodložená tvrzení mnohdy ve svých reportážích podporují i neodborná senzacechtivá média.

Neházejme tedy všechny do jednoho pytle a místo kritického hodnocení a komentářů se zkusme více zamyslet, jaká rizika, překážky a omezení (byť i malou) stavbu provází. Odborníci na contract management vám pomohou dodržet smluvní termíny a vypořádat se s nenadálými změnami.

Stavbu silnic a dálnic, po kterých jezdíme, financuje stát. Peníze vybírá zejména od nás, daňových poplatníků. Jedná se totiž o veřejnou stavební zakázku. Bytový dům, který vyrostl přes ulici, postavil soukromý investor – developer. Peníze na stavbu si buď půjčil od banky, nebo měl našetřeno. Podobně na tom je stavebník, který si za našetřené nebo půjčené peníze plánuje postavit rodinný dům.

Finance hrají zásadní roli téměř ve všech oborech lidské činnosti. A ve stavebnictví to platí dvojnásob. Je však třeba rozlišovat, zda se jedná o soukromý, nebo veřejný výstavbový projekt. Peníze na stavbu totiž pocházejí z různých zdrojů. A také záleží na tom, o jak velkém stavebníkovi je řeč. Vypadá to složitě, ale není tomu tak. Abyste se v tom lépe vyznali, pojďme si stručně a výstižně popsat jednotlivé modelové situace.

Když stavbu financuje stát

Státní stavební zakázka si obvykle klade za cíl uspokojit potřebu či zájem veřejnosti – nás všech. Často prostřednictvím realizace inženýrských staveb dopravní infrastruktury (silnice, dálnice, mosty, vodovody, kanalizace) nebo pozemních staveb (budovy, nákupní centra, veřejná osvětlení). Zodpovědnost za dokončení a financování takových staveb nese veřejný zadavatel, jímž nejčastěji bývá Česká republika, státní příspěvkové organizace (Ředitelství silnic a dálnic ČR, fakultní nemocnice, knihovny), popřípadě územní samosprávné celky (obce nebo kraje).

Veřejný zadavatel zachází s veřejnými statky – penězi, které transparentně přerozděluje s péčí řádného hospodáře. Peníze na stavbu putují do rukou veřejného zadavatele ze státního rozpočtu, na jehož financování se podílíme my všichni – daňoví poplatníci z řad fyzických a právnických osob. Odvádíme tzv. přímé daně, mezi které patří daň z příjmu, daň z nemovitosti a jejího převodu nebo silniční daň. Další skupinou jsou daně nepřímé, do kterých spadá všem dobře známá daň z přidané hodnoty nebo spotřební či ekologická daň. Nezanedbatelnou příjmovou složkou státního rozpočtu jsou také dotace z evropských fondů.

Když stavbu financuje soukromý investor

Soukromý investor je ten, kdo očekává budoucí peněžní zhodnocení své investice. Zpravidla se jedná o developera, který investuje do výstavby nemovitostí (obytné domy, kancelářské nebo průmyslové budovy). Zhodnocení jeho vkladu potom přichází s prodejem anebo pronájmem nemovitosti. Takový investor má na výběr z více možností, jak financovat svůj výstavbový projekt.

Prvním způsobem je financování z vlastních zdrojů. Ty nejčastěji pochází z nahromaděných úspor z předchozí podnikatelské činnosti. Rizikovějším postupem je financování výstavby z peněz kupujících, např. prostřednictvím platby spojené s podpisem rezervační smlouvy. Druhou možností je financování z cizích zdrojů, kdy investor žádá o investiční nebo podnikatelský bankovní úvěr v kombinaci s použitím vlastních zdrojů (70 % : 30 %). Tehdy banka zřizuje speciální bankovní účet, stavebník prostředky postupně čerpá a bance ručí zpravidla veškerým majetkem společnosti.

A co stavba rodinného domu?

Posledním zástupcem je stavebník – fyzická osoba, který hledá způsoby financování stavby např. rodinného domu (v tomto případě neuvažujeme možnost koupě již postavené nemovitosti). Pro tyto účely může využít podobných zdrojů financování jako soukromý investor. Buď má našetřeno a práci stavební firmy zaplatí z vlastních zdrojů, anebo požádá banku o poskytnutí hypotečního úvěru. Podobně jako u soukromého investora i v tomto případě se stavebník podílí na hypotečním úvěru také částí svých finančních prostředků.

Dvakrát měř, jednou řež

Otázka financování stavby je mnohdy životně důležitá. Velmi často výstavbový projekt stojí a padá na nastavení plánu financování a na dohodě investora s realizační stavební firmou. Ať už jste tedy veřejný zadavatel, soukromý investor, nebo člověk, jehož snem je pořídit si rodinný dům, mějte na paměti zlaté pořekadlo: Dvakrát měř, jednou řež. 

Pokud vnímáte, že si nejste jisti ve všech aspektech nastavení spolupráce při realizaci stavebního projektu, svěřte se do ruky odborníkům na cost management. A díky zkušenému správci stavby získáte jistotu plnění všech bodů uzavřené smlouvy.